Na Zubatou jsem narazil náhodou, když jsem viděl příspěvek Patrika Roštíka, jak netradičně slavil své narozeniny.

Říkal jsem si, ta příroda vypadá pěkně, název Zubatá zase zajímavě a co je to FKT jsem vůbec netušil. Tak jsem oslovil kamaráda Googla a začal jsem objevovat a vzdělávat se. A čím víc jsem se dozvídal tím mi bylo jasnější, že se se Zubatou dříve, ale spíše později seznámím osobně.

​

A to bych nebyl já, strašpytel největší, abych si na toto setkání nevzal svého bodyguarda. Mého nerozlučného ochránce a zaháněče všeho zlého. Mou vlko-ovečku Mikiho. Je to polovina mého Black Teamu, černý pejsek Mudi, kterému v dubnu bylo 7 let. Tedy bylo mu 2x 3,5 roku. Proč? Protože 3,5 roku žil ne moc hezký život někde na Slovensku, až ho jednoho dne jeho majitel uvázal k plotu před útulkem v Šale, kde ho nechal. Díky sociálním sítím jsme se o Mikim dozvěděli a hned si ho jeli vyzvednout. Plemeno Mudi jsem si zamiloval a Miki nám každý den dokazuje, jak je vděčný, za druhou šanci, kterou dostal a za nový úžasný život, který žije.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Samozřejmě jsem se zeptal Lukáše, jestli je vůbec možné si na setkání se Zubatou vzít čtyřnohého pomocníka.

​

S jeho souhlasem, ba dokonce bych si troufl říct, že byl i nadšen, jsem se definitivně rozhodl, že se s paní Zubatou setkám osobně. Ale aby to setkání bylo na úrovni, musím ještě trošičku potrénovat. Já totiž nejsem žádný běžec. Spíš bych se řadil do kategorie rychlých chodců, nebo indiánských běžců. Ostatně ani mé fyzické parametry zdaleka nedosahují somatotypu eritrejského běžce. Posuďte sami – výška 195cm, váha 110kg. Dovedete si představit, kolik úsilí to dá dostat tuto masu na kopec a pak to ještě brzdit z kopce?

Proto potřebuji trochu víc času na přípravu a upřímně, zima je pro nás nejlepší období k tréninku, protože je chladněji, což my máme rádi.

​

Náš termín na setkání s paní Zubatou mám naplánovaný na květen 2022. Pojmu toto setkání ve stylu Patrika Roštíka, protože v dubnu mi bude 45, tak to bude takové po-narozeninové setkání.

Určitě o nás do té doby ještě uslyšíte.

​

Lukáš a Miki