#4 JAK UTÉCT ZUBATÉ I ZUBATÉ

MICHAL ČERNÝ: ZE ŠPITÁLU NA SMRK

10.7.2020 Útěk první, ten nejdůležitější.....

Červnovým závazkem "každý den Ořešník" jsem asi na sebe zubatou upozornil. Třicet výběhů, třikrát zlepšený PB, žádná regenerace. Není divu, že si na mě začala brousit zuby. Desátého července stojím na startu přeběhu Oybin-Sněžka. Nejde to. Jsem unavenej, nemůžu se pořádně nadechnout. Po deseti kilometrech to balím. Poprvé vzdávám. Nechávám se dovést domů a stávám se asistentem manželky, která zajišťuje občerstvovačku v Oldřichovském sedle. Je mi fakt blbě, volám si "rychlou". Klidová tepovka 180 je mazec.

"Tak, teď Vás uspíme, vypneme a znovu nahodíme". A sakra, říkám si. Probouzím se a zaslechnu, jak tý mrše cvakly zuby naprázdno. Vrozená srdeční arytmie pravý komory. O týden později už mám implantovaný kardioverter-defibrilátor a následná srpnová operace srdce v IKEMu zubatý zkříží plány nadobro. No nadobro.....však ty víš.

8.5.2021 Útěk druhý, neúspěšný....

Po tom, co jsem zubatý utekl z lopaty, jsem zcela logicky hodil flintu do žita. Rozuměj, všechny svoje tenisky, resp. běžecký ambice. Co teď? Procházky s neustálou kontrolou tepovky? S během je fakt konec? Takovýho pacienta by žádný kordiolog nechtěl. Jsem tvrdej vyjednavač a tak pomalu začínají chápat, že běhat chci.

Ladíme "budíka", testujeme a zvyšujeme horní "zásahovou" hranici. První běh, první Ještěd, dvacítka, maraton.... kontrola a načtení dat. Výsledek "bez incidentu", tedy bez vynucené korekce srdce. Při dlouhém seběhu mě to pod kůží lítá a trochu bolí, ale ono to zaroste a bude klid.

Ani nevím, kde jsem na tuhle akci narazil. Začíná to Ořešníkem a říká se tomu Zubatá. Tady u nás za barákem? Přidávám se k Lukášovi, který to celé vymyslel. Vyrážíme s vědomím, že zima to v Jizerkách ještě zdaleka nezabalila. Na rozdíl od nás. Není všem dnům konec, mrcho!

23.5.2021 Útěk třetí, takový zoufalství....

Sbíhám z České chalupy. Zastavuje mě nečekaná bolest v levém lýtku. Zbývající dva kiláky k autu jdu. Dám tomu týden klid a v domluvený termín s Adrianem vyrážíme z Hejnic porazit Zubatou. Už kousek za mostem se bolest do lýtka vrací. Sotva 300 metrů....jsem magor, v sedmapadesáti už bych měl mít rozum.

2.7.2021 Útěk čtvrtý, úspěšný.....

Adrian věděl, jak moc mi na tomhle pokusu záleží. Na termínu i na tom, nenechat se pokousat. První výročí útěku ze spárů tý opravdový zubatý a útěk před Zubatou, který by pro mě znamenal zadostiučinění. Rozvoz a příprava občerstvovaček je rutina. Mám nacvičeno z května. A déšť je lepší varianta než slunce a teplo. A rozhodně lepší než sníh.

Cestou do Bílého potoka si vybavuju běh s Lukášem. Nechápu. Fakt tady byly ty hromady sněhu? Dnes to ale vodsejpá i proto, že tuhle část známe. Po seběhu Kozí stezkou vytahujeme igelitku z křoví, dáme Kofolu a něco k snědku. Čeká nás Smědava. V popisu je upozornění na nejtěžší stoupání.

Nahoře pokračujeme dál, fakticky stále vodou nebo bahnem. Lepší voda, než mouchy, říkám si. Trasa je zvolená dobře, není to jen o běhu. Daň za sledování mapy v tomhle počasí je Adrianův utopenej telefon. U Bártlovky je zaparkovaný auto a v něm velká sváča. Tady už mám odvahu se Lukášovi nahlásit. Chčije a chčije. Už dávno jsme s tím oba v poho. Stačí si jen 2x SMRKnout a jdeme do finále.

 

 

 

Ten druhej Smrkanec už byl hodně bolavej, ale vidina dortíku a točený Kofoly ze stánku u kláštera nás hnala do Hejnic. Převzetí zubatý plakety z rukou samotného organizátora oficiálně potvrdilo náš útěk a tedy sklapnutí Zubaté naprázdno.

Trasa je opravdu super. Úzké traily schované v borůvčí, mokřiny co se tváří jako pevno pod nohama....má vostrý zuby a dělá čest svému jménu, Zubatá! Kdo by to řek..... takovej mlaďas, ten El Directore.....Slušná práce, co na nás nachystal. To se mu opravdu povedlo.

A já jsem si tak trochu symbolicky, prostřednictvím týhle Zubatý, vyřídil účty s tou opravdickou.

M.Č.

211672474_167748272075187_3911347907324210275_n.jpg
211642730_167748208741860_7503698144462045563_n.jpg