KV5.jpg

#9 ZUBATÁ, ALE USMĚVAVÁ!

KAREL VALENTA: SE SMÍCHEM PŘES ČTYŘI ZUBY

Někdo potřebuje na plánování a přípravu sportovní výzvy nějaký čas, přičemž přitom musí být velmi pečlivý. Já mám velké štěstí, že miluju poznávání nových míst a stále si tak vymýšlím nové běžecké trasy, přičemž jejich přesah nad rámec mých rodných Lužických hor je už celkem široký. Hodně mi to pak pomáhá při tipování nových tras, nebo sdílení tipů na výlety kamarádům, kolegům.

Proč o tom mluvím? Inu stačí se mi pak zmínit o nějaké výzvě v našich českých horách a já hned snadněji kalkuluji jak moc náročné to je, kolik úsilí bude stát. Ne, že bych si vybíral výzvy podle náročnosti a vybíral si ty „lehčí“, to spíš naopak. :D Spíš nemusím dlouho přemýšlet a když je příležitost, vyrážím. Stejně tak to bylo s výzvou „Zubatá“, o které jsem sice povědomí měl ale pouze věděl, že něco takového existuje. Stačila však zmínka kamaráda v sauně, že si jí plánuje zaběhnout, ze zvědavosti návštěva příslušného webu a hned bylo jasné, toto by mohla být velká paráda!

Shodou okolností jsem měl hned následující víkend bez pevně daných termínů aktivit. Takže nahrát trasu do hodinek, domluvit si tatínka coby support, nastudovat mapu a popis trasy, přečíst články předchozích účastníků, můžeme vyrazit.

Šlo to rychle a tři dny po tom, co jsem poprvé viděl web „Zubaté“ jsem v sobotu 9.10. ráno v 7:30 stál v Hejnicích na startu. Bylo krásných 0°C, solidní inverze a já chvíli přemýšlel co si vlastně obléci. Nakonec vyhrálo teplejší merino triko a na něj ještě jedno lehčí „pro parádu“. Věděl jsem, že hned první stoupání k Ořešníku bude na zahřátí do provozní teploty ideální a zima by mi být nebyla. Ukázalo se to jako výborná volba, poprvé jsem se totiž převlékal až v cíli.

Vyběhl jsem po důvěrně známé červené turistické a věděl, že se nemá cenu nutit vše vyběhnout, bude to dlouhý den a bude potřeba dost sil, není nutné je hned úplně zbytečně odčerpat. Tedy hned na druhém kilometru přecházím do chůze a nabírám výškové metry směrem na „první hřebínek“. Poprvé v životě míjím vyhlídku na Ořešníku bez zastávky a mířím k vodopádu Velký Štolpich. Tam se jindy rád vždy smočím, dnes však i ten míjím, jen si udělám rychlou fotku. Pokračuji po pěkné široké cestě až na „magistrálu“, kde při mé poslední návštěvě, na konci letošního března, byl ještě metr sněhu. Tentokrát je ale cesta k odbočce na Ptačí kupy úplně suchá a dá se běžet celkem svižně. Toho je třeba využít, ušetřené minuty se třeba hodí. Je nutné říct, že jsem nechtěl dobíhat na hranici limitu, chtěl jsem mít dostatečnou rezervu.

Vyskákat po schodech a pěšinkách, s prvním lehkým zblouděním k Ptačím kupám bylo dílem okamžiku. Nahoře jsem neodolal a zaběhl se podívat na výhledy, byl jsem už hodně vysoko nad inverzí, slunce hřálo a zas tak často jsem tu nebyl, abych to měl okoukané. Byla to paráda, lehce jsem rozpoznával vrcholky Lužických hor i Ještědského hřebenu, Krkonoše úplně za rohem. Nicméně, dnes tu nejsem moc na kochání, vyrážím dál po hřebenu. Tady se člověk musí koukat pod nohy, zatím je liduprázdno, nemusím se nikomu vyhýbat, to je výhoda. Těsně za Holubníkem, kde si stejně jak na „Kupách“ nezapomínám kliknout Horobraní potkávám kolegu z práce. Ten je zvědavý na to, co tam takhle po ránu blázním, v rychlosti mu to vysvětluji a on překvapený odpovídá, že si zrovna tu samou výzvu trasuje, aby jí mohl na jaře zaběhnout! To jsou náhody! Chce se ještě na něco doptat, ale nechce zdržovat tak chvilku běží za mnou, brzy se mu však ztrácím, v pohorkách se mu totiž dobře neběželo. :)

KV6 TOP.jpg
KV3.jpg

Pokračuji po pevně dané trase na Černou horu a za sedlem Holubníku narážím na první bažiny. Bylo mi jasné, že se vodě v botách nevyhnu, jen jsem čekal kdy to přijde. Naštěstí byla noc mrazivá, většina mokřad je tak tuhá, čekal jsem to podle reportu od Honzy Rudolfa horší. Tuhle pěšinku jsem neznal a byl za ní moc rád. I kvůli tomu jsem se na Zubatou vydal, abych poznal nové cestičky. Pokračoval jsem celkem rychle, za pár okamžiků proběhl vrcholem Černé hory a jal se sestupovat po opravených haťových chodnících zpět na Kristiánovský chodník, který jsem před chvílí opustil. Chodníky jsou namrzlé, krutě to klouže, musím běžet velmi opatrně, tady by pád hodně bolel.

Následuje rychlý přesun na Polední kameny, před Frýdlantským cimbuřím bloudím podruhé a potřetí. Vždy je to jen na malou chvilku a jen mou nepozorností, matou mne vyšlapané pěšinky od těch, kdo chodí na jednotlivé skalky za výhledy. Trasa v hodinkách však funguje bezpečně, vždy se rychle vracím a běžím již správně. Vyhlídku na Cimbuří opět míjím a opatrně sestupuji k Černému potoku, zde nemá cenu spěchat, není to úplně bezpečné. Věděl jsem, že ztracený čas doběhnu sestupem do Bílého potoka, ten byl vážně rychlý.

244677875_452298179513332_5516513712354434199_n.jpg
KV4.jpg

Tam jsem se rychle občerstvil, tatínek, jako vždy, stál s autem na domluveném místě. Do ruky beru banán a hodně zvědavý na druhé stoupání na Smědavskou horu, kudy jsem ještě nikdy nešel vyrážím. A pánové, toto byla paráda! Nádherné nekončící stoupání po krásné cestě absolutně bez lidí, takhle prázdné Jizerky vážně neznám! Užíval jsem si to neskutečně. Vybavují se mi poznámky, že toto je nejhorší stoupání. Snadné to v žádném případě nebylo, popoběhl jsem asi jen jednou, ale čekal jsem ho ještě těžší. Nicméně u odbočky k „placaté“ Smědavské hoře jsem byl rychleji, než bylo plánováno. Na vrcholu poprvé mrkám na to, jaký čas v cíli mi predikují hodinky. S časem 8:30 hodin jsem byl spokojen, rezerva tam je, paráda. Seběhem k Bártlově boudě jsem ho ještě trochu stáhnul, i když jsem opět na moment zbloudil, na silnici přeběhl odbočku po červené zkratce. Naštěstí to bylo zatím pokaždé jen o pár metrů, stejně jsem si však vynadal. I když s odbočkou počítám, stejně jí přeběhnu, trdlo jsem!

U Bártlovky opět zaparkované auto, tatínek však na výletě, poslal jsem ho na Paličník, on totiž stejně jak já moc rád nová místa. A já nemohl jinak než mu Paličník doporučit, je to krásný plac. Naštěstí jsme toto měli dopředu vyřešené, měl jsem v kapse náhradní klíč, napil jsem se, do jedné ruky vzal tatranku, do druhé přesnídávku a bez zdržování začal šplhat na další, už třetí zub, Smrk. Parádní cesta kolem Hájeného potoka, tu jsem znal, překvapení však přišlo v podobě pešinky za odbočkou přes lávku k Paličníku. Opět musím říct, toto byla prostě paráda. Krásná cestička, opět bez živáčka! Stoupání tak akorát, zkouším si popoběhnout. Vzápětí však přichází první parakotoul, uřezané náletové dřeviny (tedy jejich pahýly) jsou pěknou pastí. :D Zasmál jsem se, směju se zatím všemu a nechce se mi přestat, posbíral se a vyrazil dál. Po pár zatáčkách a už zas vidím důvěrně známá místa. Pěšinka borůvčím po čáře k polskému vrcholku Smreku je jedna velká paráda. Až na vrcholku samotném potkávám první turisty tohoto výstupu, paráda.

KV1.jpg
KV2.jpg

Polský vrchol si také rychle odkliknu v horobraní a vydávám se ke Spálené hospodě cestou, kterou už jsem jednou kdysi běžel. Místy opatrně ale jinde to jde valit, sestup je po měkkém, nohy si trochu odpočinou. Téměř dole probíhá rychlá kontrola - čas jsem stáhl na 8:15 hod! Paráda, rezerva je dostatečná! Tatínek si nastudoval trasu a u odbočky na zub poslední, kus od Spálené hospody stál neplánovaně znovu, je to šikula, super! Nic jsem nepotřeboval, jen se rychle napil a vyrazil.

Začalo mi lákat doběhnout s časem pod 8 hodin ale taky jsem přesně znal trasu posledního výstupu, snadný tedy rozhodně není. Znalost však hodně pomáhala rozvrhnout síly, těch je kupodivu ještě dost, sám jsem překvapen. Asi za to může další spolknutá přesnídávka, kouzelný váček s víčkem, jímž se hodně rád při ultra živím. Gely už jsem zahodil před lety, vůbec je nepoužívám, bez přesnídávek však nevyrážím. :)

Tady už se turistům nevyhnu, pomáhá mi však, když nějaké z těch rychlejších stíhám, cesta utíká rychle. Tady vážně znalost bodla, ani jsem se nenadál a měl to posledních 500 metrů ke špičce posledního zubu, českému vrcholu Smrku. Dokonce si ty poslední metry vybíhám, s vidinou, že už to bude do cíle jen z kopce. Opět rychlá kontrola ciferníku, pokud chci doběhnout pod 8 hodin mám na to lehce přes 50 minut, to je asi bez šance. Znám se, ale pokusím se!

KV9 SMRK.jpg
KV 10 SMRK.jpg

Proto se na vrcholku zastavuji jen na dvě fotky, ani nejdu k rozhledně a rozbíhám to dolů. Poprvé v životě trochu odbývám zmatené turistky, hledající směr na Lázně Libverda, jen mávnu kýženým směrem rukou. Jindy bych zastavil a podrobně ukázal. Tímto se jim omlouvám. Skáču po schodech na Věžní stezce, tady si prý mám dát pozor, abych zas neplachtil, lehce to ignoruji a makám co to dá. V těchto místech závratným tempem 7 min/km. Takhle to tedy nestihnu. :D Naštěstí brzy přichází pevnější povrch a já roztáčím nohy co to dá. Nechápu kde se to v nich bere, na šedesátém kilometru a jde to i po čtyřech minutách! Stále kontroluji hodinky, u Hubertky si zase pár metrů zaběhnu a říkám si, že když pod osm, tak hodně těsně.

Vybíhám na asfalt v Bílém potoce, i zde jsem si vzpomněl na report Honzy Rudolfa a na to jaký to byl zážitek. Přestanu nad tím přemýšlet a točím nohy co to jde. Musí to být krásný pohled na usoplence co sotva tahá nohy za sebou a snaží o běh. Pár výrostků se na sídlišti otáčí a něco i pokřikuje, asi jsem vážně k popukání. :D Když už vím, že bych to stihnout měl, spatřím o dost dříve než říkaly hodinky známý kostel, cíl! Už se těším na poslední schody! Tam míjím nechápající důchodkyni (co si ten chlap dokazuje?), probíhám kolem plné cukrárny a vypínám hodinky. 7:53:09 hod.?? Cože? Jak jsem to počítal?

Spokojenost veliká, Zubaté jsem s dostatečnou rezervou zdrhnul. Chtěl bych říct, doufám, že nadlouho ale ta trasa byla, až na malé výjimky (silnice ze Smědavy) tak parádní! Musím se sem brzy vrátit. Nadmíru spokojen i s tím jak jsem to zvládl bez batohu, bez převlíkání, díky báječnému supportu od tatínka, jen s přesnídávkou v kapse. Takhle nalehko to miluju! Toto však neberte jako doporučení, trasa je to vážně velmi náročná a já měl velké štěstí na počasí, bylo relativně chladno, nepřehříval jsem se, nepotřeboval pít tak často. Navíc mám vyzkoušeno, že pokud jsou podobné podmínky, tak do padesáti kilometrů běhu nic moc extra nepotřebuji. Při pokusu mi moc nefoukalo a slunce taky udělalo své, nabíjelo neskutečně! Rozhodně se na Zubatou důkladně připravte, vyplatí se to! Přeji hodně štěstí při úprku a usmívejte se!

 

Karel Valenta

KV 7 KAREL.jpg